Rallye show Velký Rapotín 2010 - komentář

Rallye show Velký Rapotín jsme původně neměli v plánu jet, ale jelikož se termín druhého závodu Rallye Cupu 2010 – Železná rally posunul na červenec, usoudili jsme, že Rapotín bude dobrým testem před náročnou šotolinovou soutěží v okolí Lomnice nad Popelkou. A udělali jsme dobře. :-)

V pátek ráno jsme se sešli u Míry na garáži a sbalili veškeré potřebné nářadí. Jelikož jsme zjistili, že kára na převoz auta bude k dispozici až po třetí hodině, vyrazili jsme směr Rapotín alespoň si napsat rozpis. Na letišti v Rapotíně už to žilo závodní atmosférou a tak nám bylo trošku líto, že se po najetí RZ musíme ještě vracet zpět do Nepomuka. Vyzvedli jsme si itinerář a hurá na start první RZ. Po přijetí na start jsme se docela divili, že je před námi cca 500 metrů rovina a žádný retardér. Nuž nevadí, alespoň vyzkoušíme akceleraci a maximální rychlost vozu (pokud ji samozřejmě s naším fofrvozem  dosáhneme :-) ). Vyrazili jsme tedy po RZ. Cesta až do Velkého Rapotína byla docela „letiště“, jen nebýt toho kopce, kde bude naše eRko určitě funět. Výjezd z Velkého Rapotína byl přes mostek a následovala pravá zatáčka rovnou do retardéru, který se nám v onom místě vůbec nelíbil, ale co. Zkrátka si to poznamenám do notiček výrazně. Následoval sjezd lesem, míjíme makáče zalepující asfalt a dle itineráře odbočujeme na křižovatce doprava. Chvilku tedy váháme, ale nakonec doprava odbočujeme. Následuje krásná technická pasáž v úzké silnici a v nás stoupá nadšení, ale po chvilce mizí, protože zjišťujeme, že jsme odbočili dříve a vzpomínám na radu od Pavla Zalabáka, který mně už v servisu říkal, že jednou odbočili špatně a jeli po krásné technické pasáži. No nic, vracíme se tedy zpět na onu křižovatku a pokračujeme dále. Přijíždíme k diváckému místu u Maršových Chodů, kde je krásná pravá kosa na štěrku. Tady by mohlo jít eRko bokem pro oko diváka. Uvidíme. Následuje rovina do mírné pravé, za ní retardér, rovinka do lesa a pak série technických zatáček včetně diváckého místa s levým odbočením na štěrku. Pasáž v lese se nám velmi líbí a těšíme se na ni v ostrém závodě. Problém nám ale dělá najít cíl. Nakonec ho nalézáme, a tak končíme najíždění první RZ. Otáčíme se a píšeme rozpis i v protisměru. Po napsání i RZ v protisměru si jedeme napsaný rozpis zkontrolovat. Za Velkým Rapotínem opět míjíme makáče zalepující silnici, kteří už opírajíce se o lopaty a hrabičky pravděpodobně rezignovali a usoudili, že opravovat silnici v takovémto provozu nemá smysl. O pár metrů za nimi přijíždíme k oné křižovatce, kde jsme špatně poprvé odbočili a hle. Modrá Felicie s posádkou Duda-Dudová odbočuje doprava. Začínáme se smát a za zvuku klaksonu ukazujeme doleva.  Cestou potkáváme četníky dohlížející na ukázněnost posádek na silnici. Dojíždíme do cíle první RZ a jedeme zpět. U diváckého místa u Maršových Chodů míjíme opět četníky, kteří kontrolují pravděpodobně místního domorodce a žasneme nad jejich důsledností kontroly i nezávodících posádek. Je čtvrt na tři, a tak pomalu vyrážíme domů pro závodní vůz. V Nepomuku nakládáme eRko, nabíráme Mírova bratra Luboše a vyrážíme zpět na Rapotín.
Na rapotínském letišti jsou již závoďáci v plné parádě, a tak hledáme místo na servis. Naštěstí nám drží místo naši týmoví kolegové, tudíž sundaváme auto z káry a jedeme rychle udělat technickou přejímku. Přejímka proběhla v pořádku, takže teď už nezbývá nic jiného než roztopit gril a začít soustředění na sobotní závod. Během grilování přichází Dan Krob a o řeč není nouze. Jen ten teplý Bráník nám moc nešmakuje. Přesouváme se tedy přes celý servis ke stánku s občerstvením, kde je o zábavu jako vždy postaráno. Láďa Kopelent  je prostě výborný bavič a dle slov Vládi Dudy má ke všemu nějakou podobnou historku :-). Inu, moudře jsme pohovořili. Stánek zavírá a my se pomalu přesouváme k našemu servisu a jdeme spát.

Ráno zvonící budík byl velmi nepříjemný a nechtělo se nám vůbec vstávat, ale zlatavý mok z předešlého večera byl mocnější. Na obloze je pár mráčků, ale usuzujeme, že pršet nebude. Luboš tedy obouvá na eRko suché gumy. Mezi tím přijíždí i Roman s Čurdou a dělají poslední kontrolu před závodem na jejich Felicii. Čas startu se blíží, a tak na sebe soukáme závodní kombinézy a vyrážíme pomalu na start. Před námi je ještě dost aut, klábosíme s ostatními posádkami a sledujeme starty posádek jedoucích před námi. Docela palba. Před námi už je jen pár aut. Usedáme do vozu. Zapnout kameru, helmu na hlavu a pořádně utáhnout pásy. Vedro v autě je neskutečné. Auto před námi odstartovalo. Míra popojíždí na start první RZ. Nervozita začíná stoupat. Zbývá pár sekund do startu. Začínám hlásit  3,2,1,……… START ………… 500 dávej levá čtyři do kopce. Rovinka se zdá být pro náš koni nadupaný vůz nekonečná, ale po chvilce přijíždíme k levé čtyři a diktuji další zatáčky. Vyjíždíme kopec a najednou je cítit úbytek výkonu, ale jedeme. To je důležité. Míra ihned začíná spekulovat nad tímto problémem. Snažím se diktovat dále, ale při této bleskové rychlosti volím raději diktování zákeřných zatáček a věnuji se mávání divákům. Přijíždíme do diváckého místa u Maršových Chodů. Míra se snaží zatáčku projet pro oko diváka, ale úbytek výkonu mu neumožňuje projet celou zatáčku bokem a auto skoro zastavuje. Škoda. Snad to vyjde při příštím průjezdu. Ze zatáčky ale pak auto akceleruje skoro normálně, doufáme, že to bude v pořádku. Přijíždíme do lesa a výkon motoru ve vysokých otáčkách  jde opět k nule. Některé kopce máme problém vyjet, ale nakonec se zdárně řítíme do cíle. V servisu v obci Žebráky Míra kontroluje všechno možné a jede auto ještě projet. Výkon se zlepšil. Snad už to bude dobré. Od Miloše Mrkvana, který s námi startuje ve třídě H2, se dozvídáme, že má také problémy. Pěkně nám to tedy začíná. Hodinky ukazují blížící se start druhé RZ. Přejíždíme tedy na start druhé RZ. Auta vpředu stojí. Asi nějaká „sekera“. No jistě. Od kluků startujících vpředu se dozvídám, že předjezdci zahodili jejich Octavii mimo silnici někam do bahna. Inu nezáviděníhodná to situace. Po chvilce se opět startuje. 3,2,1,……START a už zase jedeme, ale ne moc dlouho. Po pár metrech si eRko opět vyžaduje pozornost náhlým snížením výkonu. No paráda. Pokoušíme se tedy do kopců eRko očima dotlačit až do cíle. Přijíždíme do diváckého místa u Maršových Chodů a následuje bohužel další kopec. ERko už ale pomalu chcípá a zastavuje. Zastavujeme kousek od kluků z RFK. Ti jdou hned k nám a ptají se na závadu. Než si s nimi stačím pokecat :-), tak Míra už má opět nastartováno a vyrážíme směr cíl. Po nějaké době dorážíme do cíle. Hurá. Rychle přejet do servisu a dát káru do kupy.
V servisu dochází k výměně palivového čerpadla. Míra ještě zkouší ladit předstih a kontroluje karburátor. Všímám si lehce kapajícího benzínu z přepadu karburátoru rovnou na filtry. Hlásím to Mírovi. Po chvilce je to ale již v pořádku, tak to bylo snad jen tím štelováním. Vydáváme se na start třetí RZ. Odstartováno. Auto jede perfektně. Občas ztrácíme na zlomek sekundy výkon, ale jinak eRko jede bezvadně. Jízdu si užíváme. Kopce už pro nás nejsou konečně překážkou. Paráda, říkám si. Vidím ceduli značící cíl. Super, jsme v cíli. Zastavujeme v kontrolním bodě a najednou nám to chcíplo. Míra zkouší nastartovat a auto už opět běží. Slyším ale lidi venku cosi řvát. Míra chcípá auto, běží ven z auta a řve na mě: „Vyndej hasičák!“ Pokouším se rozepnout pásy, ale to už je Míra u mě a doluje pod mýma nohama hasičák. Otáčím se dozadu k motoru a jen zahlásím: „A kur.. !“ Vybíhám ven z auta a připravuji se otevřít Mírovi kapotu, aby mohl uhasit oheň u motoru. Přihlížející diváci na mě řvou, abych tu kapotu zvedal opatrně, aby na mě nevyšlehly plameny. Otvírám tedy kapotu opatrně a vidím dva malinké plamínky na filtrech karburátoru. No byl to docela srandovní pohled. Zvedám tedy kapotu celou a Míra zasahuje mírným fouknutím prášku z hasičáku. Ten prášek je fakt hnus. Tlačíme auto mimo vozovku a kontrolujeme rozsah škod. Docházíme ke zjištění, že nejvíce škody napáchal prášek z hasičáku, protože je fakt všude po celém motoru. Prášek nakonec Míra z větší části odstranil, ale co dát místo shořelých filtrů na karburátor? Přihlížející diváci doporučují použít ponožky. Já se tohoto úkonu rovnou vzdávám, protože by mé ponožky mohly třeba tou silou roztrhnout celý motor, a to si na triko nevezmu. Jeden divák nám z lítosti věnuje úplně nové ponožky, které jakožto správný fanda rally vozí vždy jako náhradní. Ponožky upevňujeme na trumpety karburátoru bindrem. No snad už to nechytne. Vyrážíme tedy na čtvrtou RZ, ale opět to nejede. Nezbývá než opět dojet do servisu a bádat nad dalším problémem.

V servisu Míra mění vše okolo motoru. Svíčky, Petr Šašek nám půjčuje kabely na svíčky, rozebíráme opět karburátor a následuje kontrola dalších věci. Vše vyměněno a zjišťujeme, že opět kape benzín z přepadu v karburátoru. Je to divné, protože hladinu v karburátoru jsme snížili. Míra se tedy rozhoduje ten otvor zacpat. Ponožky coby filtry odstraňujeme a zkusíme jet bez filtru. Čas startu poslední rundy se blíží, a tak jedeme na start. Jenže na přejezdu ke startu už auto ztrácí výkon i v nízkých otáčkách motoru a to je novinka. Začínáme být už naštvaní a uvažujeme o vrácení se zpět do servisu. Přijíždíme ke startu a dozvídáme se, že je RZ pozastavena kvůli oleji na trati. Máme tedy dostatek času na opravu. Vyndávám nářadí z auta a jdeme dále koumat, co je na autě špatně. Z logické úvahy odstraňujeme ucpávku díry na karburátoru. Po telefonickém rozhovoru s naším mechanikem Lubošem, který nám navrhoval výměnu kondenzátoru, což se Mírovi zdálo zbytečné, protože v našem voze máme namontovány dva, pro jejich rychlou záměnu, kterou jsme při odhalování možných poruch samozřejmě také provedli. Ale kondenzátory jsou poslední věcí, kterou jsme nevyměnili za novou. Naštěstí máme jeden nový sebou, tak ho Míra rychle mění. Zkoušíme nastartovat a motor jde perfektně. Paráda. Opraveno. Snad už to pojede a užijeme si alespoň poslední dvě zkoušky. Bohužel přichází zpráva, že pátá RZ je zrušena a bude tedy následovat volný průjezd. V průběhu volného průjezdu zkoušíme výkon auta a vše se zdá být v pořádku. Poslední RZ už auto jede na maximální výkon, a tak jedeme, co nám eRko dovolí. Perfektní svezení. Jen škoda, že auto nefungovalo od první RZ. Dorážíme tedy spokojeni do servisu.

V servisu sdělujeme své pocity a pomalu balíme. Po naložení auta na káru se přesouváme na vyhlášení. Sedáme k našemu soupeři ze třídy H2 Miloši Mrkvanovi a debatujeme o našich a jeho problémech na Rapotínské erzetce. Teď už se všem problémům jen smějeme. Hlavně že jsme celí. Ve výsledkové listině jsme na prvním místě ve třídě H2 a Miloš Mrkvan na druhém místě. Docela dost se tomu s Milošem smějeme, protože po tolika problémech a s tím spojených dosažených časech si máme jít ještě pro pohár :-). Ale na to se prý historie neptá :-). A je tu vyhlášení. Nejdříve Robert Valečko vyhlašuje třídu H1 a pak přichází na řadu naše třída H2. Moc se nám pro ten pohár nechtělo, ale za ty útrapy  a úsilí dojet, si ho, myslím, zasloužíme!

Konečné výsledky najdete na  www.ewrc-results.com

Fotky ze závodu ZDE.

Náš onboard z  jediné bezproblémové RZ6 ZDE